Deutsche
Schule Prag
Jan
Aubrecht
„Éčka“
aneb přídatné látky v potravinách
Facharbeit
im Kurs Chemie
Klasse
11a,
Schuljahr
2009/2010
Fachlehlerin:
Frau Kettnerová
Inhaltsverzeichnis:
1.
Důležité pojmy
2.
Co to jsou „éčka“
2.1
Historie
2.2
Druhy „éček“
3.
„Éčka“ a legislativa
3.1
Jak je to v Česku
3.2
Zákony v evropské unii
4.
Jsou „éčka“ škodlivá?
4.1 Testování
přídatných látek
4.2 Děti
a „éčka“
5.
Kde se „éčka“ nacházejí
5.1 Například
v jogurtech
Úvod
V našich
potravinách se nachází stále více přídatných látek označovaných také
jako „éčka“. Sice jsou používané již dlouhou dobu, ale největší
rozmach nastal až po roce 1989. Nový zákon od roku 1997 říká, že mají být
přídatné látky zobrazené na obale potravin. Je logické, že se lidé
začali zajímat o tyto neznámé kódy a chemické názvy. V novinách
začali kolovat zprávy o nebezpečnosti těchto látek, ale také o
bezpečnosti. Nedůvěra v přídatné látky nezmizí nikdy,
ale naopak. Podle průzkumu ve spojených státech v roce 1983 se
ukázalo, že 56% všech dotázaných mohou přídatné látky odradit od
koupě potraviny. Také ve Velké Britanii potvrdil průzkum to, že 36%
tamních obyvatel se důkladně snaží vyhýbat se „éčkům“ a 34%
obyvatel se alespoň snaží vyhýbat se jim. Tato práce by vám měla
pomoci se v těchto neznámých kódech vyznat.
1. Důležité
pojmy
ADI (Acceptable Daily Intake neboli
Přijatelná denní dávka):
Tento pojem udává množství látky,
které je nutno požít, aby se předešlo k zdravotním rizikům pro
člověka. Určila ho komise JECFA (Joint FAO\WHOExpert Committee
on Food Additives)
Alkaloidy:
Jsou to látky, které mají podobnou
chemickou struktury. Mají hořkou chuť a patří do krystalických
organických látek. Alkaloidy pocházejí z rostlin a také v pár
případech z živočichů. Tyto látky se používají jako léky a
stimulanty, ale na člověka některých případech mohou
působit velice toxicky. Mezi tyto látky patří například kofein,
morfin, chinin a strychnin.
Anafylaktický šok:
Anafylaktický šok je velmi
těžká alergická reakce, která se může projevit u
přecitlivělých jedinců po opakovaném štípnutí hmyzem. Tento šok
se projevuje potížemi s dýcháním v důsledku zúžením dýchacích
cest. Jsou popsány případy anafylaktického šoku po požití některých
přídatných látek.
Alergen:
Alergen je látka, která může u
některých osob vyvolat alergii.
Astma:
Dále také zvaná jako záducha se
projevuje záchvatem dusnosti. Tento záchvat může být vyvolán jak
psychickými faktory, tak i alergeny.
Enzymy:
Enzymy jsou látky, které se
vyskytují ve všech živých organismech, ve kterých urychluje chemické reakce.
Mohou se použít v při výrobě a zpracování potravin.
Karcinogen:
Látka způsobující rakovinu u
lidí nebo zvířat, jinak řečeno je rakovinotvorná.
Metabolismus:
Je to nepřetržitá látková
či energetická výměna, která probíhá ve všech živých organismech.
2. Co to
jsou „éčka“
2.1
Historie
Již tisíciletí už se přidávají
do potravin přísady, aby bylo jídlo chutnější a déle vydrželo.
Přísady jako sůl, pepř, ocet nebyli výjimkou. V tomto
století se však přidávání těchto surovin značně omezilo.
S rostoucími znalostmi fyziky a chemie v oblasti potravinářství
se zvětšovala i poptávka po trvanlivějších potravinách, která se dala
pomocí chemie a fyziky uspokojit. Tyto vyrobené látky (barviva, konzervanty,
aroma atd.) se používají v potravinářství stále více. Podle nedávných
průzkumů se odhaduje, že ve Spojených státech se v současné
době používá až 2500 těchto různých látek. Dále je také uvedeno,
že průměrný Američan spotřebuje čtyři až pět
kilogramů přídatných látek ročně. Naopak v ČSSR se
chovala spotřeba úplně jinak. Až po roce 1989 se radikálně
změnila kvůli příchodu velkých potravinářských koncernů.
Tyto látky neboli potravinářská aditiva neboli
přídatné látky se celosvětově označují kódem E. Jen v Kanadě
a Spojených státech se přídatné látky označují pouze jménem (kyselina
citrónová atd.).
2.2
Druhy „éček“
Éčka se rozdělují na: -
Antioxidanty
-
Barviva
-
Konzervační činidla
-
Okyselující látky
-
Tavící soli
-
Kypřící látky
-
Náhradní sladidla
-
Látky zvýrazňující chuť a
vůni
-
A dalších deset druhů
3. „Éčka“
a legislativa
3.1 Jak je to v
Česku
V české republice platí
zákon o potravinách a tabákových výrobcích z roku 1997, který udává
povinnosti podnikatelů ohledně výroby potravin a uvedení těchto
potravin do oběhu. Podle tohoto zákona musí být potraviny obaleny ve
výrobě s náležitým štítkem, kde musí být napsány látky a jejich
množství, které byly při výrobě použity. Další vyhláška udává, jaké
přídatné látky se mohou objevit v potravinách a v jakém
množství.
3.2 Zákony
v evropské unii
Rada evropské unie rozhodla už
v roce 1989 o sjednocení zákonů států, které jsou členy
evropské unie. Bylo to hlavně kvůli potřebě jednotného
přístupu k potravinářským aditivům. Rád bych zdůraznil
jeden požadavek, který se nacházel v této směrnici z roku 1989 a
ten zní, že všechny aditiva se musí podrobit kontrole Evropské vědecké komise
4. Jsou
„éčka“ škodlivá?
Na tuto otázku nelze
jednoznačně odpovědět. V potravinách se používají
všelijaké přídatné látky jako konzervanty, které zabraňují
tvoření bakterií ohrožující život, antioxidanty zas zpomalují vznik
karcinogenních látek, které vznikají při oxidaci. Další látky mohou také
působit jako vitamíny nebo zdroje minerálních látek. Například E300
je vitamín C. Některé látky se vyskytují v potravinách již od
přírody například kyselina citronová v jablku a jiných
citrusových plodech. Tudíž je nepokládáme za nebezpečné. Ne všechny ale
mají takto „pozitivní“ účinky. Některé přídatné látky mohou
vyvolat reakci připomínající alergickou. Nemusí tomu ale tak být. Existují
látky, které způsobují astma nebo průjmy anebo také mohou mít
nepříznivá vliv na reprodukci nebo plod (např. chinin). Na závadnosti
nebo naopak závadnosti „éček“se podílí také množství požitých látek.
K tomu slouží ADI. Pokud překročíme tuto denní dávku, stává se
z těchto přídatných látek nebezpečný jed. Největší
nebezpečí je však to, kde se tyto látky vyskytují. Barviva mají skoro
pokaždé stejnou funkci a to: žlutá má za úkol vyvolat dojem, že
v potravině jsou vejce, červená změní tuk na libové maso a
další z těchto účinků se najde značné množství. Většinou
mají vyvolat dojem, že jsou při výrobě použity ty nejdražší suroviny,
ale na místo toho jsou zde „éčka“.
4.1
Děti a „éčka“
Je všeobecně známo, že
děti spořádají daleko více potravy na svou váhu než dospělí, a
proto se předpokládá, že se u dětí projeví nežádoucí účinky
(nejen) přídatných látek nejvíce. V české republice se pamatuje
na děti i v zákonech, ale jen v souvislosti dětských výživ,
kde jsou „éčka“ rapidně omezené na pár výjimek, které prošly důkladnou
kontrolou vybrané komise. Zákon se ale dále nezaměřuje na další
potraviny konzumované hlavně dětmi. Výrobci tak mohou do svých
výrobků dávat „cokoliv“ sem jim líbí a někdy se v těchto
potravinách nachází stejné nebo dokonce větší množství přídatných
látek jako v potravinách pro dospělé. Dětmi oblíbené pochoutky
obsahují často celé spektrum látek, které do dětského organismu
určitě nepatří. Čím více je produkt barevnější a
zářivější tudíž nezdravý, tím více to děti uchvátí a chtějí
tu pochoutku. A zároveň když vidí babička, jak v reklamě na
gumové medvídky vystupuje dítě v kočárku, tak tyto bonbóny koupí
a už se přečte, že obsahují několik syntetických barviv
(např. indigotin (E132), patentní modř V (E131), chinolinovou
žluť (E104) a další nezměrné množství). Podle studií, kdy testovali
vliv přídatných látek na studijní výsledky a chování studentů.
Závěr těchto studií nebyl alespoň pro mě nijak
překvapující, neboť téměř všechny testované děti
dosahovali lepších výkonů, když jim byly odepřeny přídatné
látky.
5. Kde
„éčka“ nacházejí
5.1 Například
v jogurtech
Existuje už jen pár druhů
potravin, ve kterých se nachází opravdu málo přídatných látek. Jako
příklad vám dám jogurt. Většina jogurtů, které stojí na pultech
supermarketu, obsahuje barviva, aby přesvědčila spotřebitele,
že má v sobě „spoustu“ ovoce, ale není tomu tak. Jsou to vesměs
přírodní barviva, u kterých nejsou známy vedlejší účinky. Další co
obsahuje jogurt, jsou aroma, jejichž skladbu výrobce tají, neboť mu to též
umožňuje zákon. Spotřebitel nemá šanci se vyhnout konkrétním látkám,
a proto je lepší vyhýbat se výrobkům neobsahující aroma. Aroma má totiž tu
vlastnost, že dokáže zmást naše smysly a vnutit nám pocit, že jogurt je „plný“
ovoce. Další příklady jsou jogurty tzv. „light“. Jsou to jogurty se
sníženým obsahem využitelné energie, a tedy obsahují náhradní sladidla aspartam
(E951) a acesulfam (950). Zanedbatelná kalorická hodnota a nízký obsah tuku
můžou u některých převážit, ale neuvědomí nepříznivé
účinky umělých sladidel na lidské zdravý.
Literaturverzeichnis:
Dr. Vrbová, Tereza: Víme, co jíme?
aneb: průvodce „éčky“ v potravinách – o.O.: EcoHouse 2001
Encyklop
Ich erkläre hiermit, dass ich die
Facharbeit ohne fremde Hilfe angefertigt habe und nur die im Literaturverzeichnis
aufgeführten Quellen und Hilfsmittel benutzt habe.
Vollständige Anschrift: Jan
Aubrecht
Medkova 1093/22a
149 00 Praha 4, Chodov
Datum: 2. Januar 2010
______________________________
Unterschrift des Schülers