word image
Fachbereichsarbeit

Éčka aneb přídatné látky v potravinách

1.268 / ~9 sternsternsternsternstern_0.5 Herbert . . 2010
<
>
Upload File

Fachbereichsarbeit
Chemie

DSP Pera

Deutsche Schule Prag 1

Herbert . ©

0.23 Mb
sternsternsternsternstern_0.5
ID# 998







Deutsche Schule Prag

 

Jan Aubrecht

 

„Éčka“ aneb přídatné látky v potravinách

 

Facharbeit im Kurs Chemie

Klasse 11a,

Schuljahr 2009/2010

Fachlehlerin: Frau Kettnerová

 

Inhaltsverzeichnis:

 

1.      Důležité pojmy

2.      Co to jsou „éčka“

2.1   Historie

2.2   Druhy „éček“

3.      „Éčka“ a legislativa

3.1   Jak je to v Česku

3.2   Zákony v evropské unii

4.      Jsou „éčka“ škodlivá?

4.1   Testování přídatných látek

4.2    Děti a „éčka“

5.       Kde se „éčka“ nacházejí

5.1   Například v jogurtech

 

Úvod

V našich potravinách se nachází stále více přídatných látek označovaných také jako „éčka“. Sice jsou používané již dlouhou dobu, ale největší rozmach nastal až po roce 1989. Nový zákon od roku 1997 říká, že mají být přídatné látky zobrazené na obale potravin. Je logické, že se lidé začali zajímat o tyto neznámé kódy a chemické názvy. V novinách začali kolovat zprávy o nebezpečnosti těchto látek, ale také o bezpečnosti. Nedůvěra v přídatné látky nezmizí nikdy, ale naopak. Podle průzkumu ve spojených státech v roce 1983 se ukázalo, že 56% všech dotázaných mohou přídatné látky odradit od koupě potraviny. Také ve Velké Britanii potvrdil průzkum to, že 36% tamních obyvatel se důkladně snaží vyhýbat se „éčkům“ a 34% obyvatel se alespoň snaží vyhýbat se jim. Tato práce by vám měla pomoci se v těchto neznámých kódech vyznat.

 

1.      Důležité pojmy

 

 

ADI (Acceptable Daily Intake neboli Přijatelná denní dávka):

Tento pojem udává množství látky, které je nutno požít, aby se předešlo k zdravotním rizikům pro člověka. Určila ho komise JECFA (Joint FAO\WHOExpert Committee on Food Additives)

Alkaloidy:

Jsou to látky, které mají podobnou chemickou struktury. Mají hořkou chuť a patří do krystalických organických látek. Alkaloidy pocházejí z rostlin a také v pár případech z živočichů. Tyto látky se používají jako léky a stimulanty, ale na člověka některých případech  mohou působit velice toxicky. Mezi tyto látky patří například kofein, morfin, chinin a strychnin.

Anafylaktický šok:

Anafylaktický šok je velmi těžká alergická reakce, která se může projevit u přecitlivělých jedinců po opakovaném štípnutí hmyzem. Tento šok se projevuje potížemi s dýcháním v důsledku zúžením dýchacích cest. Jsou popsány případy anafylaktického šoku po požití některých přídatných látek.

Alergen:

Alergen je látka, která může u některých osob vyvolat alergii.

Astma:

Dále také zvaná jako záducha se projevuje záchvatem dusnosti. Tento záchvat může být vyvolán jak psychickými faktory, tak i alergeny.

Enzymy:

Enzymy jsou látky, které se vyskytují ve všech živých organismech, ve kterých urychluje chemické reakce. Mohou se použít v při výrobě a zpracování potravin.

Karcinogen:

Látka způsobující rakovinu u lidí nebo zvířat, jinak řečeno je rakovinotvorná.

Metabolismus:

Je to nepřetržitá látková či energetická výměna, která probíhá ve všech živých organismech.

2.      Co to jsou „éčka“

 

2.1  Historie

 

Již tisíciletí už se přidávají do potravin přísady, aby bylo jídlo chutnější a déle vydrželo. Přísady jako sůl, pepř, ocet nebyli výjimkou. V tomto století se však přidávání těchto surovin značně omezilo. S rostoucími znalostmi fyziky a chemie v oblasti potravinářství se zvětšovala i poptávka po trvanlivějších potravinách, která se dala pomocí chemie a fyziky uspokojit. Tyto vyrobené látky (barviva, konzervanty, aroma atd.) se používají v potravinářství stále více. Podle nedávných průzkumů se odhaduje, že ve Spojených státech se v současné době používá až 2500 těchto různých látek. Dále je také uvedeno, že průměrný Američan spotřebuje čtyři až pět kilogramů přídatných látek ročně. Naopak v ČSSR se chovala spotřeba úplně jinak. Až po roce 1989 se radikálně změnila kvůli příchodu velkých potravinářských koncernů. Tyto látky neboli potravinářská aditiva neboli přídatné látky se celosvětově označují kódem E. Jen v Kanadě a Spojených státech se přídatné látky označují pouze jménem (kyselina citrónová atd.).

 

 

2.2  Druhy „éček“

 

Éčka se rozdělují na:   -     Antioxidanty

-          Barviva

-          Konzervační činidla

-          Okyselující látky

-          Tavící soli

-          Kypřící látky

-          Náhradní sladidla

-          Látky zvýrazňující chuť a vůni

-          A dalších deset druhů

 

 

3.      „Éčka“ a legislativa

3.1 Jak je to v Česku

 

 V české republice platí zákon o potravinách a tabákových výrobcích z roku 1997, který udává povinnosti podnikatelů ohledně výroby potravin a uvedení těchto potravin do oběhu. Podle tohoto zákona musí být potraviny obaleny ve výrobě s náležitým štítkem, kde musí být napsány látky a jejich množství, které byly při výrobě použity. Další vyhláška udává, jaké přídatné látky se mohou objevit v potravinách a v jakém množství.

 

            3.2 Zákony v evropské unii

 

Rada evropské unie rozhodla už v roce 1989 o sjednocení zákonů států, které jsou členy evropské unie. Bylo to hlavně kvůli potřebě jednotného přístupu k potravinářským aditivům. Rád bych zdůraznil jeden požadavek, který se nacházel v této směrnici z roku 1989 a ten zní, že všechny aditiva se musí podrobit kontrole Evropské vědecké komise

 

 

4.      Jsou „éčka“ škodlivá?

 

Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět. V potravinách se používají všelijaké přídatné látky jako konzervanty, které zabraňují tvoření bakterií ohrožující život, antioxidanty zas zpomalují vznik karcinogenních látek, které vznikají při oxidaci. Další látky mohou také působit jako vitamíny nebo zdroje minerálních látek. Například E300 je vitamín C. Některé látky se vyskytují v potravinách již od přírody například kyselina citronová v jablku a jiných citrusových plodech. Tudíž je nepokládáme za nebezpečné. Ne všechny ale mají takto „pozitivní“ účinky. Některé přídatné látky mohou vyvolat reakci připomínající alergickou. Nemusí tomu ale tak být. Existují látky, které způsobují astma nebo průjmy anebo také mohou mít nepříznivá vliv na reprodukci nebo plod (např. chinin). Na závadnosti nebo naopak závadnosti „éček“se podílí také množství požitých látek. K tomu slouží ADI. Pokud překročíme tuto denní dávku, stává se z těchto přídatných látek nebezpečný jed. Největší nebezpečí je však to, kde se tyto látky vyskytují. Barviva mají skoro pokaždé stejnou funkci a to: žlutá má za úkol vyvolat dojem, že v potravině jsou vejce, červená změní tuk na libové maso a další z těchto účinků se najde značné množství. Většinou mají vyvolat dojem, že jsou při výrobě použity ty nejdražší suroviny, ale na místo toho jsou zde „éčka“.

 

 

4.1  Děti a „éčka“

 

Je všeobecně známo, že děti spořádají daleko více potravy na svou váhu než dospělí, a proto se předpokládá, že se u dětí projeví nežádoucí účinky (nejen) přídatných látek nejvíce. V české republice se pamatuje na děti i v zákonech, ale jen v souvislosti dětských výživ, kde jsou „éčka“ rapidně omezené na pár výjimek, které prošly důkladnou kontrolou vybrané komise. Zákon se ale dále nezaměřuje na další potraviny konzumované hlavně dětmi. Výrobci tak mohou do svých výrobků dávat „cokoliv“ sem jim líbí a někdy se v těchto potravinách nachází stejné nebo dokonce větší množství přídatných látek jako v potravinách pro dospělé. Dětmi oblíbené pochoutky obsahují často celé spektrum látek, které do dětského organismu určitě nepatří. Čím více je produkt barevnější a zářivější tudíž nezdravý, tím více to děti uchvátí a chtějí tu pochoutku. A zároveň když vidí babička, jak v reklamě na gumové medvídky vystupuje dítě v kočárku, tak tyto bonbóny koupí a už se přečte, že obsahují několik syntetických barviv (např. indigotin (E132), patentní modř V (E131), chinolinovou žluť (E104) a další nezměrné množství). Podle studií, kdy testovali vliv přídatných látek na studijní výsledky a chování studentů. Závěr těchto studií nebyl alespoň pro mě nijak překvapující, neboť téměř všechny testované děti dosahovali lepších výkonů, když jim byly odepřeny přídatné látky.  

 

5.      Kde „éčka“ nacházejí

5.1  Například v jogurtech

 

Existuje už jen pár druhů potravin, ve kterých se nachází opravdu málo přídatných látek. Jako příklad vám dám jogurt. Většina jogurtů, které stojí na pultech supermarketu, obsahuje barviva, aby přesvědčila spotřebitele, že má v sobě „spoustu“ ovoce, ale není tomu tak. Jsou to vesměs přírodní barviva, u kterých nejsou známy vedlejší účinky. Další co obsahuje jogurt, jsou aroma, jejichž skladbu výrobce tají, neboť mu to též umožňuje zákon. Spotřebitel nemá šanci se vyhnout konkrétním látkám, a proto je lepší vyhýbat se výrobkům neobsahující aroma. Aroma má totiž tu vlastnost, že dokáže zmást naše smysly a vnutit nám pocit, že jogurt je „plný“ ovoce. Další příklady jsou jogurty tzv. „light“. Jsou to jogurty se sníženým obsahem využitelné energie, a tedy obsahují náhradní sladidla aspartam (E951) a acesulfam (950). Zanedbatelná kalorická hodnota a nízký obsah tuku můžou u některých převážit, ale neuvědomí nepříznivé účinky umělých sladidel na lidské zdravý.

 

 

Literaturverzeichnis:

 

Dr. Vrbová, Tereza: Víme, co jíme? aneb: průvodce „éčky“ v potravinách – o.O.:  EcoHouse 2001

Encyklop

 

 

Ich erkläre hiermit, dass ich die Facharbeit ohne fremde Hilfe angefertigt habe und nur die im Literaturverzeichnis aufgeführten Quellen und Hilfsmittel benutzt habe.

 

 

Vollständige Anschrift:              Jan Aubrecht

                                                    Medkova 1093/22a

                                                     149 00 Praha 4, Chodov

 

 

Datum: 2. Januar 2010

 

 

______________________________

        Unterschrift des Schülers


| | | | |
Tausche dein Hausarbeiten